NAPOSLED?

Antonín Jaroslav Klose

Již chvěly se mi jaksi dlaně a Vám se rosil teskný hled – „Nuž zahrejte mi na pianě, jen jednou ještě – naposled!“ A vy jste sedla. Bílé čelo jste naklonila v dumách vpřed: a v akord rázem zazvučelo, co říc’ jsme chtěli naposled. A hrála jste. Co písní létlo tím tónem každým v snů mých svět! I žár i mráz i noc i světlo, když hrála jste mi naposled. Však čím dál, zrak Váš nad klávesy tím víc se klížil, tměl a bled’. A člověk neví, hlavu svěsí – jen jednou ještě, naposled! Až přitiskla se víčka očí a na Váš můj tak žhavý ret –: a se rtů akkord nejdivoččí jsem do prsou vssál – naposled?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

29. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  2. Mému klavíru. (Ferdinand Tomek)
  3. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  4. Prší... (Zikmund Winter)
  5. *** (Karel Toman)
  6. Znělka. (Ludvík Lošťák)
  7. ZA JEDNU NOC. (Růžena Jesenská)
  8. Smutný večer. (Bohdan Kaminský)
  9. Díky hudci. (Antonín Sova)
  10. Tvá ruka... (Augustin Eugen Mužík)