HMOTA.

Antonín Jaroslav Klose

Jdu volně tlumem ulic kdesi dne prací zemdlen docela, tíž života se v krok můj věsí a s vlasem šero do čela. Můj každý dech jen bije přáním: „Domova sladký, volný klid!“ A všecko to, co skryto za ním, již sotva mohu domyslit. Vše kolem se mi do mlh ztrácí: dav pestrý, krása, píseň, hřmot – jak otrok s bídnou resignací sil ztupělých si nesu hrot. A cestou tou mně často zdá se, že proto v klid jdu domova, bych nabyté tam síly zase moh’ zítra ztrácet poznova. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

174. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  2. Všecko. (Karel Červinka)
  3. NECHCI TĚ KLAMAT. (František Sís)
  4. Večer. ( K. Egor)
  5. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  6. STÍN. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  9. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  10. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)