PŘÍRODA A ŽIVOT.

Antonín Jaroslav Klose

Na venek vyjel jsem v jarní si den osvěžit duši i tělo. Fialek vůní vše dýchalo jen, skřivánčí písní to znělo. Do lučin, lesů i zoraných brázd jak by se sklánělo nebe. Vidím s žehnáním blaha klást na stoly po žních, ó chlebe! – Po jaru nadějích jel jsem tam zas, po práci léta a shonu, z očí úrody zachytím jas, v záři jich žehnání stonu. Pro dojmy útěchy jel jsem tam rád po sklizni podzim je k pláči: Co mu hrom nepotlouk’, zemi šel dát člověk jen seje a vláčí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

73. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  3. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  4. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  5. SMUTEK PODJESENĚ (Xaver Dvořák)
  6. Selské písničky. (Josef František Karas)
  7. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Probuzení (Antonín Sova)
  9. Jarní větry. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Duma při žni. (Adolf Heyduk)