LXXVII. Láska bratrská.

František Matouš Klácel

LXXVII.
Láska bratrská.

Zdali ne otec jeden všech nás? – proč tedy pohrdá jedenkaždý z nás bratrem svým.

Mal. II.

Slávia jest šírá, četné jsou národy slávské, Rusia dlouhověká, prudkou krev Polsko cedící, Čech bystrý s Moravou, Slovensko Vedle Maďarstva; Všechny porovnám Volně ve srdci mojím – nedoplním – Francii rychločinou, důvtipnou Anglii, Vlasko, Vlasti cechovské rozdrobených Němcův – nedoplním; 54 Svět se mi vejde celý v nezplannou zásobu lásky, Ať má tváři jinou země syn po slunci paprsku, Brat jest, občanské si přináší Právo ze matky; V ráji nevinném, Čásť země utvořené Jehovah Nadchnuv řád božnosti podal a šlechtu dědičnou, Nejmenovav Slovanem ani Němcem, Adama nazval. 55

Kniha Básně (1837)
Autor František Matouš Klácel