XLXIX. Píseň.

František Matouš Klácel

Kroť o srdce bolesť svou, Ač trpkosti k pláči zvou, Bůh jest – ta myšlenka dej ti síly, Když ti duch klesá ve smutné chvíli – Srdce, jenž bez viny jest, Má jen život sladký vedst. Zlého se vždy skutku chraň, Svého těla vládě braň, K cíli – ku svatému dál a dále, Horlivým leť duchem neustále; Tam nebe jest, kde vládne cnosť, A nebe kdež, tam blaženosť. K záměrům se velkým zmuž, Statečně své vlasti služ, Po čem lidstvo zdýchající touží, Bídy co mu kruhy bolné krouží, Chtěj a čiň a jiné veď, Na svůj osud málo hleď.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

459. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znáš tu zem? (Jan Pelíšek)
  2. I. Pozvání. (František Matouš Klácel)
  3. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  4. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  5. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  6. Znám-li tobě seraf v lidském těle, (František Sušil)
  7. Jaká touha ve světicích plála, (František Sušil)
  8. 28. Pravá zbožnost – páseň přepodivná, (František Sušil)
  9. TVORCE A DUŠE LIDSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  10. S pokorou vždy šlakuj Páně stopy, (František Sušil)