NAD STOLETOU KNIHOU psaných modliteb.

Antonín Klášterský

Kdo modlitby ty psal, již dávno jistě zaspal lidský žal; a dávno zaspal stesk, kdo začernalých desk těch tvrdou kůži do svých rukou bral. Co v síni mé je knih! V nich sever mhlivý sní a plane jih, a jako čaroděj zvěst dávnou, zašlý děj, kdy jenom chci, já vyvolám si z nich. Jen obrátím v nich list, již jarních větrů sladký slyším svist, a ptačí písně hlas mě něhou spíjí zas, nechť venku sníh do prázdných padá hnizd. Jen přečtu stránek pár, již vzpomínek mha houstne v pevný tvar, a mrtvá drahá líc mi zase kývá vstříc jak nad kotlíkem z čarodějných par. Ó, sem, ty kniho, sem! Chci modlitby tvé šeptat chvějným rtem! Snad po dnech ztrát i vin i ty vykouzlíš stín mi jeden mrtvý, srdce spiješ snem. Ach, běda, šepce ret, však v hrudi mojí dále studí led, a víry doufání se ke mně nesklání, spí v rumech kdes a nevrací se zpět. Zde kouzla končí moc, ten sladký zjev mou nechce zjasnit noc; mrak pochyb na čele, zvu marně anděle, by s výšin oblačných mi létli na pomoc. A v skráni ostrý hřeb a pobouřené krve prudký tep, má hlava klesá níž na vtlačený ten kříž, na začernalé desky těch starých modliteb...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

150. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. BEZ MODLITBY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MÉMU STARÉMU UČITELI VLAŠTINY. (Emanuel Čenkov)
  4. Sv. Čechovi (Jaroslav Vrchlický)
  5. Noci. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  7. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sloky do album. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NEBESKÁ HUDBA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sonet epilog. (Josef Svatopluk Machar)