SMÍCH A PLÁČ.

Antonín Klášterský

My tlumili svůj smích, svá políbení kradli a jásot ukryli si v duše kalichu, a píseň kývla-li, ten anděl nad sníh padlý, já zpíval o štěstí si jenom potichu. Jen tiše – šeptli jsme – ať krutou závist bohů, ať Osud z dřímoty náš výkřik nevzbudí a hroznou, hromovou ať nepostaví nohu nám na květ zázračný, jenž zkvet’ nám ve hrudi. A snili, snili jsme – leč co ta snaha všecka, by světu stajen byl květ zlatý kapradí? My tlumili svůj smích, a pláč našeho děcka to štěstí veliké teď přece vyzradí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

218. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. ZVONY. (Antonín Klášterský)
  4. PRAPORY NAD PRAHOU. (František Kvapil)
  5. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  6. MÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POSLEDNÍ POZDRAV ODEBRANÝM ZVONŮM (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Varhany. (Jaroslav Vrchlický)
  9. XXIX. Strážný anjel můj mne k tobě (Vincenc Furch)
  10. Zvony. (Emanuel z Čenkova)