PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Je život cesta za štěstím a pranic více, pranic více, a moudrý ten, kdo nad vším tím si nezachmuřil ani líce. Kdo, nežli zářný den mu shas’, za ptákem šel, když cesty plály, a dosti měl, když jeho hlas tak chvílemi jen zaslech’ z dáli. Kdo cestou zpíval, trhal květ a snil i líbal v stromů šeři a dosti měl, když z dálky shléd’ zlatého ptáka třpytné peří. Neb, padne-li ti přeci v plen, zda stojí za to, co máš v pěsti? Ach, ne! Ty chápeš, cesta jen a ne ten cíl že bylo štěstí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

393. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Druhý květ. (Otakar Mokrý)
  2. „VOGELFREI“ (Viktor Dyk)
  3. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)
  4. Před jarem 1921. (Bohuslav Květ)
  5. ALOIS ŠKAMPA. (Karel Mašek)
  6. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  7. Jaro duše. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sonet – epilog. (Josef Svatopluk Machar)
  9. ACH ZÍTRA! (Adolf Brabec)
  10. Pták a píseň. (Adolf Heyduk)