Z LETNÍ NOCI.

Antonín Klášterský

Je vlahá noc a světlá jako den. pod starým dubem sedím u rybníka; vše spí, kam oko i kam sluch můj vniká, a neslyšet ni šum ni zpěv ni sten. Na pláni vodní leží světlý pruh jak měsíc plný stojí nad topoly, lip vůně táhne i dech klasů z polí, po žáru dne ten chlad, ten klid, ten vzduch! Padv dáli les v svůj šedomodrý stín, sen o svítání letí jeho hlavou, plá hvězda nad ním září červenavou, i její obraz chytil vody klín. Ten je tak kliden, nepohnut a tich, jen páry nad ním vláčejí se bílé, a je v tom smutek, jak by za chvíle se mrtvých řad byl ze dna vzhůru zdvih’... Mně vlastní duše obraz v mysl vstoup’. I tam jak měsíc svítí vzpomínání, však ticho tam jak na vodní pláni a velký klid od povrchu v hloub. Po žáru, marném vlnění, jež píše nám vrásky v čelo, klid jen leží v , a vše, co mrtvo, duch těch přešlých dní, jak bílá pára vystupuje tiše...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

155. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER. (Karel Babánek)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VZPOMÍNKA NA SLOVÁCKO (Otakar Theer)
  6. JARNÍ VEČER. (Adolf Červinka)
  7. Hudba teplé noci. (Antonín Sova)
  8. MOTIVY Z BLEDU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. XIX. Váš slýchám sten v té smutné noční chvíli, (František Leubner)
  10. Se složenými vesly (Stanislav Kostka Neumann)