HLASY

Alfons Breska

NEZNÁMÝCH hájů klenbou stinnou zjevení světlá splývají, třpytnými prsty na mne kynou a na mýtinách kývají. V korunách stromů šumot stálý a neslyšené ševely, kdos moje jméno volá v dáli a na rtech cítím pocely. U cíle surmy lovců dují, já dosud ve tmách bloudím sám, váhavý krok svůj zastavuji a hlasům v dálce naslouchám.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

361. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. Nedělní jitro. (Ferdinand Tomek)
  4. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  5. MÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Lesem. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)
  8. V MĚSÍČNÍ ZÁŘI (Otokar Fischer)
  9. XIV. Eloi, Eloi, Lamma Sabaktani. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Co že mě bolí? (František Táborský)