Fijalky.

Antonín Klášterský

Co den zřím dámu v černém šatu kol osmé jíti do kostela, kde na prahu kříž dělá v chvatu pod bílým vlasem kolem čela. Dnes dívám se, jak z chrámu míří, kde dítě s prosbou, zrak tak světlý, pár fijalek má na talíři, ty první, které letos vzkvetly. Již vím. Té staré smutné paní již přes rok dcera v lůžku leží, co den se v chrámě modlí za ní a pro ni koupí květ ten svěží. Však ona, až se shledá s květem, – a jsou to její milované! – se zachví, jak čas prchá letem, ty vstaly – ona nepovstane. Jak venku je, již v mysli skládá, a kočárů co kolem jezdí! Ach, že má matku příliš ráda, hned obrátí se hlavou ke zdi...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

236. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. MRTVÁ NEVĚSTA. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Chaloupka. (Svatopluk Čech)
  4. STAŘENČIN ODKAZ. (J. B. Polom)
  5. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  6. Na přástkách. (Adolf Heyduk)
  7. Noc sv. Tómy. ( Ceyp z)
  8. Rozhovor. (Bohdan Kaminský)
  9. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  10. XXIV Na hoře bílý kostel, (Emanuel Miřiovský)