Pluh.

Antonín Klášterský

Pluh dřímal celou zimu v kolně, kde lehal na něj prach a rez, a on, cti dbalý, těžce, bolně to poskvrnění svoje nes’. Tu přišlo jaro, záře, kvítí, vše chtělo zase k slunci ven, a nemohlo to jinak býti, i starý pluh byl vytažen. On prvně zaryl ostří v zemi a rovné brázdy polem táh, vždyť věděl, že tam s nadějemi se zrno chytne v hlubinách. A čím se hlouběj v zemi vrýval, tím více mizel starý stesk, tím více rzi a kalu smýval, tím více svítil, víc se lesk’. A já, když se tak toulám luhem a blysknouti jej v slunci zřím, tu vždycky nad tím starým pluhem jen tiše sobě pomyslím: Když zakalila duši tvoji rez vášně nebo viny tíž, jen velkou prací, v tuhém boji ji ozáříš a očistíš!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

473. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  2. POLEDNE RÁJE (Otakar Theer)
  3. SVATOPLUKU ČECHOVI. (Josef Merhaut)
  4. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  5. CHORÝ (Antonín Sova)
  6. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  7. Léto. (Rudolf Pokorný)
  8. Ptáci před stodolou. (Václav Svatopluk Štulc)
  9. SLOUŽIT. (J. B. Polom)
  10. TRP. (Josef Václav Sládek)