Krajina.

Antonín Klášterský

Dvou vrchů stráně, lesnaté skal tesy se sklání v údol, pouhý průsmyk lesy; jím říčka z jara divoká se pění, teď v žáru srčí pouze přes kamení. Blíž úzké řeky, jež se v kámen tratí, kus louky svítí. Slunce stezky zlatí. Tu tam se bělá domek v zeleň skrytý, a skrze stromy kynou mlýnů štíty. Vše v záři tone, jenom stráň je stinná. U mlýna visí prádla strakatina, a bystrý vítr zdouvá ji vždy více. Ze zahrad planou zlaté slunečnice. Teď hvizd se zachvěl několikrát vzduchem. Vlak dlouhý projel s oddechem a ruchem a za stráněmi mžikem zmizel kdesi. Kouř bílý táhne zvolna mezi lesy...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

82. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Villegiatura (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Z lomů. (Jaroslav Vrchlický)
  3. 2. Kout země zasněný lehce, (Karel Babánek)
  4. I ať volá... (Augustin Eugen Mužík)
  5. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Z vlaku. (Antonín Klášterský)
  7. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Vyhlídka. (Emanuel z Čenkova)
  9. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  10. KARLŠTEJN. (Emanuel Čenkov)