POD ZBYTKEM STARÝCH HRADEB Z JARA.

Antonín Klášterský

Vše plá a svítí. Baldachýn je nebe, jenž nad monstrancí – sluncem – rozpíná se, jak mléko vlahý vzduch. A kolem sebe, kam hledím, jaro v mladé vidím kráse. A v jarních dumách, jež se v duši tlačí, jdu, vzpomínaje, chodec osamělý, při vůni vlhké země, písni ptačí, na hradby staré, jež tu dříve čněly. Kol smály se a pestřily se nivy, až k hradbám šly, jež mračily se temně, jak úsměvem svým, který je tak tklivý, by chtěly vniknout v chladné srdce země. Však hradby stály, tměly se, a němá a upjatá v nich zřela Praha v lány, a jako srdce, které citu nemá, se zavíraly hradeb šedých brány. Tu třísklo do bran pěstí nové žití, ty rozlétly se, těžce skřípajíce, zeď hradeb starých kácí se a řítí, a obzor volný roste víc a více. Teď do města se směje zeleň luhů a zlatým klasem svítí pole širá, a Praha, prosta železného kruhu, jak náruč svou když zemi otevírá A každý paprsk, který od ní letí, jak lámal by se o niv zlatou desku, se vrací zpátky, jásot ve zápětí, ne paprsk již, leč celé moře blesků. Jen zbytky ční tu starých bastionů a v nový ruch zří lící svojí tmavou, teď dětí křik jen zní tu ve hry shonu, a kozy lezou řídkou jarní travou. Však i ten zbytek do prachu se skácí, a brzo zazní rýčů smělý dopad, a ozývat se bude píseň k práci tu v motyk třesk a ve zvonění lopat. A s nimi již nechť na jeden ráz padne i hráz, jež v cestě k tomu, co nám draho, tvé šosáctví a zbytek pýchy chladné a snížení tvé i tvůj stesk, ó, Praho!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

339. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. Na Hostýně. (František Táborský)
  3. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  5. VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY. (Antonín Klášterský)
  6. BYT MALOSTRANSKÝ. (Emanuel Čenkov)
  7. HRADČANY V MLZE. (Antonín Klášterský)
  8. TICHÁ ULICE. (Antonín Klášterský)
  9. Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (Irma Geisslová)
  10. OBRAZ. (Antonín Klášterský)