JSME JAKO VELKÝ, STARÝ ZVON.

Antonín Klášterský

Jsme jako velký, starý zvon. Z dobrého kovu ulit on, a nám se všem tak zdává časem, že moh’ by zníti velkým hlasem. Že rozhoupat by moh’ se v let a hřmít a zvonit v celý svět a že by mohl slyšen býti i přes bouř, i přes vlnobití! V své hudby zvučné souladu znít, znít a zníti k úpadu, až druhé zvony se svým vzdorem by v jeho píseň vpadly sborem. A že by mohl pozdravit svým hlasem slunný jitra svit a zářit v jitřním zlatém lesku, až vrhal zpět by moře blesků. Však bude znít jen v skon a pád ten veliký zvon, pokavad – a to se zdá tak nedohledno – v něm nebude bít – srdce jedno!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

66. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  2. ZA MRTVÝMI (Otakar Theer)
  3. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  4. Zvony. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. TÝNSKÉ ZVONY. (Antonín Klášterský)
  7. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  8. Zvon vzkříšení. (Václav Antonín Crha)
  9. PĚVCŮM. (František Kvapil)
  10. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)