JAN KOLLÁR NAD SVOU „SLÁVY DCEROU“

Antonín Klášterský

JAN KOLLÁR NAD SVOU „SLÁVY DCEROU“
Míno, hleď, zde moje „Slávy dcera“! s hrobů slávských svitá kytice, šňůrka perel steklých přes líce, zvon, jenž budí za ranního šera. Ty’s mne vedla do stran světa čtvera, kde vše sžehla válek lítice; slávských rodů padly tisíce, v prachu dál však jiskra svítí sterá. Srdce půl jsem vlasti dal, půl tobě, zde však celé nechám dotlouci, hlásat, že můj národ neztlí v hrobě. Hledím v dál... Šíj láme křivda právu... pak však z moře krve horoucí vzchází po tmách zářné slunce Slávů! 60