BALLADA SVATODUŠNÍ
1848
V dav na bílém koni svém mladý Frič vjel,
ten pod ním jen tančil, se vzpínal a chvěl,
jak stín když jej na blízku plaší.
„Ej, letnice, veselé letnice,
ven z domů, kde proudí dav nejvíce,
již nic se nebojte, braši!“braši!
„VenVen, hlásati volnost a svobodu,
jež letí od národa k národu,
kde třeba, v třeskotu zbraní;
ať jásotem všechen ji pozdraví lid,
ej, svobodu,volnost si nedáme vzít
a třeba-li, umřeme za ni!“
– Toť„Toť opravduopravdu“ – usmál se vesele druh,
jenž po boku jel mu – jak„jak v apoštol kruh,
jenž bázní hyne a zmírá,
když boží se snesl mohutný hlas:
„Již,Již otevřte, v davy vyjděte vráz,
a velká síliž vás víra!“víra!‘
– Vše s mojí se shoduje představou,
jen jazyky scházejí nad hlavou,
103
by se nám ohnivě vtiskly! –vtiskly!“
Vtom od Letné blesk a dunění děl.
A se smíchem, který až do stáří měl,
vzkřik‘ Frič: „Zde máš je, už blýskly!“
104