ZAROSTLÁ TŮŇ.

Antonín Klášterský

Jak oko tmavé, třpytné byla kdys, a nebe rádo dívalo se do ní; teď na hládi jen okřehek a sliz, jenž jako bělmo pohled její cloní. Kol duby staré, olše, břízy – hle, jak celé v ní by shlížely se rády! Však zrcadlo jich smutné, osleplé! Co vážek hon jí a co listí vády! Červánek doutná – obláčků jde řad – plá bílý měsíc s modravých hvězd hejny, jen v zarostlou tůň paprsk nezapad, dál stín tu, klid tak posupný a stejný. Teď leďňáček se nad ní rozletěl, zahrálo rudé, zelenavé peří, na větvi sed a volá, jak by chtěl ji vzbudit ze sna – dřímá dále v šeři. Jen slední bouř jak prala ve kmeny, ven spadlá větev trčí ze hluboka, jak ostrý trn to prudce vražený do smutné tůně vyteklého oka. A ticho, teskno, smutno, mrtvo tu, sem nechodí pít za večera laně – ó, jaký příval moh by k životu ten zapadlý kout vzbudit nečekaně? Ty, jehož duše chytá stín a svit, vše, co tu žije, letí, chví se, sluní, tu musíš stanout, musíš zamyslit se nad tou smutnou, opuštěnou tůní. A zachvíš se, že tak bys do šera moh zakletu mít duši, rovnou vězni, že žití, krása, zázrak, nádhera by bez odlesku mohly táhnout přes ní!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

20. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Večer u jezera. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  4. báseň bez názvu (Karel Leger)
  5. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Černá tůně. (Jaroslav Vrchlický)
  7. LESNÍ TŮŇ. (Antonín Klášterský)
  8. 9. Co zní tak toužně večerem, (Josef Kuchař)
  9. XXII. Nic smutnějšího není (Jaroslav Vrchlický)
  10. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)