Mlčení.

Alfons Breska

Nemůže srdce stále pěti, má rovněž chvíle mlčení, jest srdce jako stromů sněti, když ztichne větrů šumění. Hluboko v modrých větví spleti spí zlatí ptáci stuleni, nemůže srdce stále pěti, má rovněž chvíle mlčení. Zář slunce, která s výše sletí, prosvítá snící lupení, jest srdce jako stromů sněti, když stichne větrů šumění. Proč každé chvilky líto je ti, když pohříží se do snění, nemůže srdce stále pěti, má rovněž chvíle mlčení.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1264. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Po dlouhém čase. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ERITIS SICUT DEUS. (Josef František Karas)
  3. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PŘED SVÍTÁNÍM PRVNÍHO MÁJE. (Richard Weiner)
  5. Jitrem (Antonín Sova)
  6. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  7. PŮLNOC. (Josef Lukavský)
  8. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  9. Nešpory. (Xaver Dvořák)
  10. SÓLO V TICHU (Jan Opolský)