BARVY KVĚTŮ.

Antonín Klášterský

Když zem se zbudí v jarních paprscích, nejvíce bílých květů z ní se zvedá: sněženky, rožce, anemona bledá to na mysli má země ještě sníh. Pak převládá žluť. Kam jen zrak se zdvih, pryskyřník lesklý, pampelišky shledá. Co zlatých terčů do všednosti šeda! A obraz slunce celý v každém z nich. A potom vše se ztápí v rudém moři: to kvetou růže, slezy, žhavé máky, neb v srdci země lásky vášeň hoří. A posléze, když podzim mlhy shání, se s tichou modří setkají jen zraky v čekankách, hořcích – země vzpomínání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

395. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad mimosou z Riviery. (Jaroslav Vrchlický)
  2. TOUHA. (Adolf Brabec)
  3. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  4. Růže a Naděje. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NAPADLO ZÁŘE. (Eliška Krásnohorská)
  6. Madonna. (Xaver Dvořák)
  7. Včelka. (Josef Václav Sládek)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. PODZIMNÍ PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou, (Stanislav Kostka Neumann)