I. Na obrazech mých pas jen zrak se lidí,

Antonín Klášterský

Na obrazech mých pas jen zrak se lidí, já směji se jich úsudkům a radám; když haní je, tím věru málo strádám, a lhostejno mi, jestli slávu klidí. Zřím na ně, jak bych cizí kraj zřel s přídi, jak na ženu, ač vzešla z něho, Adam – leč sonety mé, které v taji skládám, ty mimo mne zrak lidský neuvidí. Neb sonety ty, nechť i bez půvabu, jsou mé, jen mé, je tisknu k prsům skoupě, jak lakomec v svých mincích se v nich hrabu. Je skrývám jako zloděj plen svůj v doupě, je nepředhodím do lidského žlabu – spíš spálím je neb rozdrtím je v stoupě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

21. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  3. BOLEHLAV (Irma Geisslová)
  4. CAUSERIE O NEJMLADŠÍCH KRÁSKÁCH SVĚTA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SONET NA OMLUVU. (Antonín Klášterský)
  7. Prolog. (Karel Hlaváček)
  8. V dumání. (Adolf Heyduk)
  9. VIII. Druhá idylka rajská. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)