IV. Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,

Antonín Klášterský

Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch, co gracie a krása, kouzlo ženy, co každý den být znova opojený úsměvem božským, čistší dýchat vzduch. Teď vím to vše, kdy čelo rozryl pluh mi věku již a marný vzdech a steny; snad v náhradu za leta prostá ceny teď toužím zmnožit smysly, zrak i sluch. Zrak chtěl bych mít jak oko mušky zlaté, jež složeno je drobných do faset, bych najednou tě viděl nastakráte. Sluch zvěře mít, jež slyší, jak jen vkročí v les, lidský krok, bych z dálky vstříc ti lét', a jak noc hvězdná na tisíce očí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

217. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písně milostné. (Bohuslav Čermák)
  2. KVĚTEN MARIÁNSKÝ (Xaver Dvořák)
  3. III. (Sigismund Bouška)
  4. PO STĚHOVÁNÍ. (Adolf Červinka)
  5. Když jarní vánek... (Jan Evangelista Nečas)
  6. HORY. (Josef Václav Sládek)
  7. Vy doby zašlé... (Xaver Dvořák)
  8. SVATÁ MARIA! (Karel Dostál-Lutinov)
  9. ŠTĚDRÝ VEČER 1905 (Jiří Mahen)
  10. PO PLESU (Alois Jirásek)