VIII. Den, kdy tě nezřím, ne, to není den,

Antonín Klášterský

Den, kdy tě nezřím, ne, to není den, to jenom soumrak bez slunce a světla, to suchá snět, jež s jarem nerozkvetla, to žlutý lupen, jenž spad, větru plen. Proud plný kalu, přelomený kmen, květ zašlapaný, vločka v bláto slétlá, to cesta v pustý kraj, kde v oči vmetla ti písek vichřice – to umírání jen. Jak mrzí práce a jak nudí kniha, ať bol či smích tam, stejný trud to číst! Čas jak plž leze, srdce dusí tíha. Konečně večer. Nic mne neupoutá, a z knihy žití rvu a chumlám list a hořce házím do prázdného kouta.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

916. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  2. III. Těch zimních větrů smutný sten (Augustin Eugen Mužík)
  3. Memento. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sloky. (Xaver Dvořák)
  5. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě, (František Leubner)
  6. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  7. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. V DNECH LISTOPADU. (Roman Hašek)
  10. Co jsem četl. (Jan Červenka)