SONET VYSNĚNÝ PŘED OSTATKY KOLLÁROVÝMI

Antonín Klášterský

Ty, jenž pěl’s: „Mně v slávských krajinách sama zem již voní příjemněji!“, po letech se vracíš, kost a prach, ve vlast svou, v tu měkkou náruč její. Zda se srdcí struny rozechvějí mocněj nám teď hudbou tvojich snah, mezi námi když tu v hrobu tmách budeš snít své velké o Ideji? Ó, kéž zem ti sladce u nás voní, zahrnou květy, hřeje zář, velké srdce, z něhož mír se roní! Ustaň, ztiš se, vřavo svárů děsná, aspoň teď, kdy on, jenž na oltář vlast zved, spí tu... nebuďme jej ze sna!

Patří do shluku

svatopluk, velehrad, moravan, morava, slavský, vrahův, slovanský, mojmír, bořivoj, metoda

62. báseň z celkových 160

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer na pomezí. (Eliška Krásnohorská)
  2. Uvítání Moravanův Praze dne 9. července 1898. (Beneš Metod Kulda)
  3. XIV. Zazvučte, struny, ku oslavě – (Rudolf Pokorný)
  4. Na cestu. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. I. Kleslo těžké jarmo, (Vincenc Furch)
  6. Smrt a nic! Přec západ slavně hoří, (Josef Holý)
  7. Píseň Moravanů. (Vincenc Furch)
  8. II. Jako když vnuk Mórů slavných (Vincenc Furch)
  9. 296. Pěj svou píseň celým overbeným (Jan Kollár)
  10. Slovan. (Václav Jaromír Picek)