POOTAVSKÝ SLAVÍK.

Antonín Klášterský

Na Otavě si ve útulném křoví byt zvolil slavík. Ještě bylo chladno a pusto kol, leč divně hnut až na dno své duše zpěvné pod lesními krovy: On počal pět. A ret můj nevypoví ten div, jenž přišel. Země náhle zkvetla, a kvetly stromy, kvetlo vše, a světla a vůně pln byl vzduch hned balsámový. A jak by chtěl, by zem skryl květů příval a zcelil rány, zasazené mrazem, on hlasněj, sladčej, vášnivěj vždy zpíval. Je máj to kol? Či zrak a sluch jen mámí? Ó, by vše ve vzduch nezmizelo rázem, pěj, slavíku, pěj a buď dlouho s námi!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

214. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA. (Adolf Brabec)
  2. SEN. (František Kyselý)
  3. Sonet – epilog. (Josef Svatopluk Machar)
  4. V Lopatovských lesích. (Bohuslav Květ)
  5. V časném jaře. (Bohuslav Květ)
  6. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  7. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  8. III. Já v zimě teskné báje před: (Josef Kuchař)
  9. Za jara. (Adolf Heyduk)
  10. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)