RADA MÉMU SYNU.

Antonín Klášterský

Až vzrosteš, hochu, nebeř život těžce, jak já jej bral, to v čelo ryje vrásky; jen s úsměvem a klidně, bez otázky ber, co ti podá z bohatého měšce. Jak já hrd, módě nesluž, davů kněžce, však moudřejší mne, nevěř slovům lásky, jak potok spíš, jenž zvoní přes oblázky, si hvízdej s lehkou myslí světoběžce. Své city nikdy měkce nedej ve psí, že byl jsem měkký, mnoho k srdci šlo mi, tvrd, chladem ohraď srdce své a skepsí. Však k čemu slov! Jsou suchá jen a zebou! Můj – jak já půjdeš, kdos ti srdce zlomí... ó, přijď – ač v hrobě – bodu plakat s tebou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

173. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Povzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  4. Cestou k moři. (František Táborský)
  5. Sonet psaný pod svinutou vlajkou. (Josef Svatopluk Machar)
  6. NA RUB SVÉ PODOBIZNY. (Otakar Auředníček)
  7. Vosy, vosy, štípejte jen dál! (Josef Holý)
  8. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MONOLOGY KAŠPÁRKOVY. (Ferdinand Tomek)
  10. Disticha. (Jaroslav Vrchlický)