MELANCHOLIE.

Antonín Klášterský

Jde zpustlým parkem; chladný den se stmívá, mha stromy vine se jak závoj z gázu; pod nohou list šustí, jenž tu stlívá, stesk po zašlém zní v starých hodin rázu. Zří, pavučin pad Amor do přediva, přejíždí dlaní ovětralou vázu, v květ zvadlý dýchne, marně však jej zhřívá. Jak slzí, vzdychá, zříc jen skon a zkázu! A přece sobě přiznati se bojí, že nechtěla by na dně duše svojí, by jaro, teplo vrátilo se zpátky. Ni zář, ni květ, ni píseň, smích a zdraví, roj motýlů, let vážek mihotavý že ten stesk je nevýslovně sladký.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

54. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Snění v lese. (Alois Škampa)
  2. Hudba jeseně. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Když starý strom... (Jaroslav Vrchlický)
  4. Villa v jeseni. (Alois Škampa)
  5. Zima se plíží. (Adolf Heyduk)
  6. Vše zvadlo. (Adolf Heyduk)
  7. ROZBITÉ OKNO. (František Kvapil)
  8. IDYLLA Z PARKU. (Josef Svatopluk Machar)
  9. PŘIJĎ, PODZIME! (Antonín Sova)
  10. ZAPOMNĚNÍ (Antonín Macek)