SONET NA OMLUVU.

Antonín Klášterský

Ach, zase sonet! – sykne mnohý v strachu, že znělek potopa už zase kvačí – Vždyť řek’ jsi, jeho pouta že tě tlačí, vždyť odpřisáh’s jej dávno, milý brachu! Je pravda, pravda. Tvář mám studem v nachu, a kdybych moh’, já zastřel bych ji radši, vždyť nezapírám – vím, že hrstka hrachu jak u mne na zeď padla sotva hladší. Též kritiku ctím, básníků v ní věno, a měl jsem také jinak políčeno, bych přízeň sobě získal v milé vlasti. Co mohu já však, když ta myška bílá, jíž myšlénka se říká, nápad spílá, se chytila mi právě do té pasti?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

5. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Včely-sonety. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  3. K slavnému vjezdu! (Josef Pachmayer)
  4. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sonet-intermezzo. (Josef Svatopluk Machar)
  7. DÍTĚTI, JEŽ HLEDALO SVOU MATKU. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Co’s dala mi... (Jaroslav Vrchlický)
  9. PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU. (Antonín Klášterský)
  10. TOBĚ. (Josef Václav Sládek)