JARNÍ.

Antonín Klášterský

Ó, co mi jaro úsměvné a vnadné, ten bílý květ, ta zeleň jeho živá, jež na stromech mi cestou všude kývá, když myslit musím, že i ona zvadne. Co zpěv mi ptáků slunečního za dne, jenž na plesný se hymnus lesa slívá, když myšlénka mi náhle v duši padne, že zmlkne vše, jeseň přijde mhlivá! Ó, není pro nás jaro, není, není, když konec všeho, smrt a zmar a klamy zříme jen i v nejsladším svém snění! A není méně krásna země šírá, leč ve své duši jiní jsme my sami, a prostě brát všedětská schází víra.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

66. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé jaro. ( K. Egor)
  2. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)
  3. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)
  4. Jaro duše. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  6. PROCHÁZKA (František Gellner)
  7. Stesk. (Alois Škampa)
  8. V ROZPUKU. (Josef Václav Sládek)
  9. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  10. Cestou z jara. (Antonín Klášterský)