PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Tvá duše rostla potichu jak v stínech lesní tišiny, leč v oku jiné vidiny ti kol šli a ti za smíchu. A já jen v světě jediný, leč nehodný tak pohříchu, jsem snil, ký půvab dětinný je zavřen v jejím kalichu. A já jen k ní se ve snách krad’, a tuše tolik božských vnad, jsem odnesl ji do světla. A přec, ač vše jsem tušil dřív, mě nad tou krásou jímá div, jež na mých prsou rozkvetla.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

80. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V TVÉM SRDCI... (Jaroslav Vrchlický)
  5. Zpátky! (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ. (Bohdan Kaminský)
  7. Panna. (Alois Škampa)
  8. Rty krásné Jindřišky. (Antonín Koukl)
  9. Dětem. (Anna Simerská)
  10. V. Ty kráso krás, ty kouzelnice, vílo, (Antonín Klášterský)