ZVONY.

Antonín Klášterský

Zvony, zvony! Ony zněly srdci svými kovovými, a ta naše, plná lásky, bila v jeden souzvuk s nimi. Kolem nás tak ticho bylo, jen ty zvony z dálky zněly, a my jsme je poslouchali ruku v ruce, oněmělí. Zněly mírem, zněly touhou, zněly hudbou v města tiši; Bože, člověk s láskou v srdci co v těch zvonech všecko slyší! Sedím sám tu, v srdci prázdno, o illusi jednu chudší, však ty zvony, zvony, zvony dosavad mi v duchu hučí. Zněly slibem, zněly láskou, zněly jako požehnání, jakoby to vyzváněly srdci mému z mrtvých vstání... Šel jsem zas tam, kde nám zněly, myslím zrovna rok je tomu, horko v hlavě, tíhu v nohou, vlekl jsem se tudy domů. Zas jak tehdy zněly zvony! Poslouchám je, tiše stanu. Zdálo se mi, že to zvoní jenom velkou smutnou hranu...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

3. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  2. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  3. Zvony. (Emanuel z Čenkova)
  4. SMÍCH A PLÁČ. (Antonín Klášterský)
  5. U kostela. (Růžena Jesenská)
  6. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  7. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)
  8. Finale. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Quies. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Slavnost jara. (Zikmund Winter)