NA CHRÁMU STUPNÍCH.

Antonín Klášterský

Na chrámu stupních sedí žebráci a natahují prázdné svoje dlaně; sem den jak den se bídně trmácí a usednou na každé schodů straně. Jsou plni vrásek, stříbro na skráni, a chromý má tu za souseda slepce; tak půldne tráví v prosbách od ranní a za dar každý modlitbu svou šepce. To obrázek je všední. Tentýž bol, jak dnes jej vidíš, uzříš opět zítra; tak lhostejně vždy jedni chodí kol, však stane, komu soucit šlehne z nitra. To obrázek – na pohled jediný, já nad vše lépe z něho čísti mohu, že jenom středem bídné chudiny jde pro člověka vzhůru cesta k Bohu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

546. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NEDĚLNÍ ODPOLEDNE VE STARÉ ULIČCE. (Emanuel Čenkov)
  2. Housle. (Jaroslav Vrchlický)
  3. STARÉ DOMY. (Antonín Klášterský)
  4. KYTKÁŘKA. (František Kvapil)
  5. Až na kraj města!... (Emanuel z Čenkova)
  6. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HOLUBI. (Antonín Klášterský)
  8. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  9. DVA VĚKY. (Antonín Klášterský)
  10. POUT. (Viktor Dyk)