POLEDNE.

Antonín Klášterský

Své poledne má tvůrčí duch jak jitro a večer má. Stín, jenž s ním kráčí temně od rána k noci, na mžik mizí. Nitro tu leží tiché jako ve žních země. Nezpívá skřivan – kde jste, chvíle vzletu? – však také slavík v písni nekrvácí, jen cvrček zvoní v klasech, travin květu, jak člověk, když si bzučí při své práci. Na pohled mrtvo, spleen a apathie, však zrno v klasu nalívá se právě, a kořen sílí, hloub se v půdu ryje, z vajíčka pták se klove v husté trávě. Nic nepohne se v poli ani v lese, vše jak když zrak má ve vlastním jen klínu. Nad vším to nebe vysoko tak pne se. Vše zraje, tvrdne, svítí. Nikde stínu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

59. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  2. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  3. Trávy na hrobě (Antonín Sova)
  4. Svítící oblaka. (Jaroslav Vrchlický)
  5. POSLEDNÍ KLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ O NAŠÍ PRÁCI. (Josef Václav Sládek)
  7. VEČER V POLÍCH. (Adolf Heyduk)
  8. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  9. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  10. Probuzení (Antonín Sova)