SONET.

Antonín Klášterský

Již stokrát jsem se zaříkal vždy znova, že myšlénce ni citu, jenž se řítí, ni tichým snům, té vlahé rose žití, má ruka pouto znělky neuková. Ach, předsevzetí! Slova, slova, slova! Jsou myšlénky, jsou nálady jak kvítí: to volně rostouc, září do růžova, a druhé pne se po sloupu a niti. Jsou myšlénky, jsou nálady jak ptáci: ten v kleci hlas i pestré peří ztrácí, ven v pole chce a do lesa a k řece. A druhý – a tak často s písní mojí – chce pouto sám, on svobody se bojí a zahyne – když pustíte ho z klece.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

31. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Po lektuře Goetheho. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  3. Cesta slávy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  5. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  6. Mezi čtením Petrarky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  8. ŽAL. (František Soldan)
  9. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  10. * * * (Josef Svatopluk Machar)