Z ULICE.

Antonín Klášterský

Vždy skorem tytéž potkám tváře, vždy skorem tytéž lidi zřím, když k deváté do kanceláře se beru kvapným krokem svým. Tu profesor, jenž théky nese, jde v záři jarní stařičký, pár děvčat mladých zamihne se, v trh pospíchají paničky. Na známém rohu žebrák známý, a známé tváře kol a kol, jak zřím je denně, připadá mi, že znám i jejich ples a bol. Však jaký div! To děvče bledé, s tím trochu vzdorným hrdým rtem, jež s matkou se vždy ráno vede, jsem nezřel včerapředvčírem. Snad nemocna je, nebo někam s prvním jarem odjela... I dneska marně pátrám, čekám, že spatřím ji blíž kostela. Ne, nejde. – Přeci! Kráčí sama. Šat smutku? Závoj? Oči v snech? Ó, tuším, tuším celé drama, jež prožila jsi ve dvou dnech! Smrt matkyslzyvšecko mizí pod štíhlý nový obelisk ó, jak bych rád dnes dívce cizí jak starý známý ruku stisk’!

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

119. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Náš dědeček. (Jan Pelíšek)
  2. U PANÍ CHARLOTTE VON STEIN. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Pomněnky. (František Jaromír Rubeš)
  4. 14. Proč vyhýbám se vašim plesům, (Ranko Petar)
  5. V staré zahradě. (Bohumil Forman)
  6. DEN CHMURNÝ... (Antonín Klášterský)
  7. Hodná dcerka. (Beneš Metod Kulda)
  8. Mrzutě vždy dívka (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  9. Dvě lípy. (Eliška Krásnohorská)
  10. Ty dítě moje, dívko něžně krásná, (Hanuš Věnceslav Tůma)