Tizianova Flora.

Antonín Klášterský

Jen zde v tom kraji věčných květů, ó, vidino ty líbezná, jsi duší mistra v lehkém letu se nésti mohla vítězná! A oko sotva rozezná, co květ, co nach je tvojich retů, tvůj dlouhý vlas, jak do března když přítmí padne prška vznětů. Ty usmíváš se jemná, cudná, a oko tvé jak čistá studna, jdeš bílá, snivá, rozmilá. A z květů, které s tvých tu dlaní se sypou, jeden, jara paní, i mně jsi v srdce hodila!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

494. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVI. Sedím v besídce, (Adolf Heyduk)
  2. Láska a květiny. (Antonín Klášterský)
  3. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  4. JARNÍ PROCHÁZKA. (Bohdan Kaminský)
  5. SLOKY (Viktor Dyk)
  6. BÍLÝ KVĚT. (Adolf Brabec)
  7. U paláce. (Růžena Jesenská)
  8. ŽÁRLIVOST (Otokar Fischer)
  9. JABLOŇ. (Adolf Červinka)
  10. BOŽE. (František Kvapil)