SVATVEČER.

Antonín Klášterský

Obloha je stkána bledá z andělských jak bílých per, tmavé les k ní témě zvedá – táhne tichý svatvečer. Jaké ticho v širém lese, kde vše bílý skrývá sníh! Dříve než kdo naděje se, má je také v prsou svých. Ztracený jak v dávném čase ráj by se to otevřel; duše na mžik odívá se v čistých citů sněžnou běl. Havran smutku v dálku letí, střásá starost těžká skráň. V sněžná pole nepaměti vzpomínání kráčí laň.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

291. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  2. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ... (Zikmund Winter)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. Kout lesa. (Antonín Klášterský)
  5. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  6. Sníh. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jdou stíny duší... (Jaroslav Vrchlický)
  8. S východem měsíce. (Bohdan Kaminský)
  9. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  10. Krajina. (Bohdan Kaminský)