ORÁČOVA PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Na Bílé Hoře sedlák pole oře, mraky se válejí širém po obzoře. Táhněte, mí koně, hnědouši i ryzko, už se na noc sklání, už je večer blízko. Rád tu s vámi orám, kleče svírám v pěsti, zde je zakopáno všecko naše štěstí. Všecko naše štěstí, stará česká sláva co rok zde v té půdě hloub se propadává. Na čele pot stojí, pluh náš křemen láme, zdali pak tě, Štěstí, někdy vyoráme?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

259. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLUH. (Karel Červinka)
  2. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  3. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  4. PLÁČ OSLŮ. (Antonín Klášterský)
  5. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  6. Šafář. (Karel Leger)
  7. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Vyhořelý (Otokar Fischer)
  9. ZPĚV OVĚNČENÝCH ŽENCŮ. (František Taufer)
  10. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)