Sekáči z luk jdou.

Antonín Klášterský

Sekáči z luk jdou, smědou mají tvář, jdou zvolna, těžce, kosy na ramenou, a na obloze bledě modré zář měsíce srpek nad lesní tká stěnou. Po stráních, dolech, cestách širokých je chlad a stín. A vše usnulo právě. Jen poutník, potok, dál svůj vede smích a cvrček zpívá v porosené trávě. Ze sousední vsi zvony slyšet mníš – ta ves již ve tmě, v parách nedohledná – však jenom slabě, jako ze sna spíš, jak nad mořem snad slyšet ony ze dna. Jsou blízko vsi. A větřík jejich hlav se vonný tknul jak výkřik němý květů, jež voněly a plály z dlouhých trav a na lukách dnes padly v kos jich letu...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

43. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VEČER V SENOSEČI. (Adolf Heyduk)
  3. CESTOU. (Antonín Klášterský)
  4. KDYŽ KVETLY MÁKY. (František Kvapil)
  5. Píseň. (Antonín Klášterský)
  6. WAGNER (Božena Benešová)
  7. Návrat na venkov. (Emanuel z Čenkova)
  8. Skrytá stezka. (Alfons Breska)
  9. VEČER V PODLETÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. SKRYTÁ STEZKA (Alfons Breska)