10. Růži rovně, když se na usvítě

Jan Kollár

Růži rovně, když se na usvítě Lásky dříve z rosy napije, Pak svůj sluncy šarlat rozvije, Tak je k zření ono krásné dítě. Jmění vlastních, nimiž v bolné sýtě Srdce lapá, sama nečije, Před tím ruky vinné umyje V nevinnosti, toho raní lítě. Bezvědomě, v cytech samostatných, Jako sama krása působí, Nechce chatry křiků neposvatných. Žel jen, že čas nad vší zemskou smělý Krásou panství sobě osobí, Trhej růži, přijdou slunce střely.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

182. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svoboda. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Na smrt Antonína Jaroslava Puchmajera (Vojtěch Nejedlý)
  3. Shledání. (Vojtěch Nejedlý)
  4. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  5. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  6. Pravost. (Vojtěch Nejedlý)
  7. Modná žena. (Vojtěch Nejedlý)
  8. Obživení. (Vojtěch Nejedlý)
  9. Nr. VIII. Na Děvče – Pannu. (Jakub Jan Ryba)
  10. Na štěstí. (Vojtěch Nejedlý)