70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce,

Jan Kollár

Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, Zefyr loutky nese trávníkům, Strom již stínem hoví poutníkům, Slavík zpívá z kvetového trůnce; Tam laň plésá, onam křepké junce, Zde se niva směje rolníkům, Motýl k sadu, kachně k rybníkům, Zlatá spíchá včela ku medunce. Vše se těší, kochá, líbá, skáče, Všudy láska, žerty, lahoda, Jen mne tisknou tužby, vzdechy, pláče; Jen mne nejmou jara ani léta, Nehne slunce ani příroda, Co mne zbavil osud duše světa.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

721. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní (Xaver Dvořák)
  2. XIII. Střemchy už kvetou, (Adolf Heyduk)
  3. XXIX. Pln žlutých poupat je už smrk, (Adolf Heyduk)
  4. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  5. AŤ LEŽÍ! (Jaroslav Vrchlický)
  6. ANTICKÉ JARO. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pěnkavka. (Adolf Heyduk)
  8. XXIV. Jdu polem (Adolf Heyduk)
  9. Žluva. (Adolf Heyduk)
  10. Cestou. (Adolf Heyduk)