104. Tu sem někdy první cítil radost,

Jan Kollár

Tu sem někdy první cítil radost, Záři Tater spatřiv zardělou, Tu všem vinšům písní veselou Každá louka učinila zadost. Nyní žravou v srdci nosím žádost, Vlastní žel svůj lkáti nesmělou, Ach, kdoby mi onu zmizelou Mohl ještě navrátiti mladost! Srdce samo dává věcem barvu, Smíchy klade na rty starobě, Na tvář mladi pláč a šedin larvu; Ono na máj mění nahý leden, Snáší stohy zlata chudobě, A má kde chce peklo aneb Eden.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

354. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LÍPA. (František Odvalil)
  2. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  3. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  4. XII. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V. (Rudolf Pokorný)
  6. DARY SRDCE (Antonín Sova)
  7. Druhům. (Rudolf Pokorný)
  8. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  9. Přání. (Adolf Heyduk)
  10. Za dědinou stará jíva... (Adolf Heyduk)