107. O, coby tě srdce této hnětné

Jan Kollár

O, coby tě srdce této hnětné Vazby v světě ještě zbavilo, Již si sto mil posud nosilo, K Tatrám zpěvným ode Zály květné; Jako ptáče, když se v ošemetné Ruky pacholete chytilo, Byť se do povětří vzdálilo, Nit mu všudy křídla drží letné: Do tmy hor se, mezi hvězdy kryji, Honem běžím, lezu potichu, Všudy zníti řetěz u noh čiji; A bych byl i vyrván tomu lovu, Co pak? ach tu ještě pohříchu! Šel bych sám se přivázati znovu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

63. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 39. Když tak chodím o písně svou vlastí, (František Sušil)
  2. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  3. Pták černý výčitky – (Viktor Dyk)
  4. Nepohnutě. (Adolf Heyduk)
  5. bouhar (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Odrodilý. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. NA PEŠTSKÉ KALVARII (Jan Neruda)
  8. Hore ho! (Rudolf Pokorný)
  9. 198. Báseň. (Jan Petr Jordan)
  10. 6. Těžko, věřím, patřiť, když se v krásy (Jan Kollár)