129. Jako smutně lesní holub upí

Jan Kollár

Jako smutně lesní holub upí Po širokých vůkol dolinách, Když ho skrytý v nebe modřinách Jestřáb chvatem družky věrné zloupí, Na vrch dubu nejvyššího vstoupí, Volá při rozsedlých skalinách, K hnízdu letí, an ho v křovinách K větší strasti zmámil ohlas tupý: Tak já rovně opuštěný kvílím, Od Dunaje k pouštěm rozmařilým, Odtud běžím lkáti ku Tatrám; Ale darmo ztrátu vypátrám, Ba žel množím, hlasům uče hlucho, A pak vlastní kárám zrak a ucho.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

192. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  2. V HORSKÉ VÍSCE. (Eliška Krásnohorská)
  3. NA PÍSKU. (J. B. Polom)
  4. PAMÁTCE odhalení praporu Sokola třebíčského v den 17. července 1887 (Otokar Březina)
  5. XI. (Rudolf Pokorný)
  6. Volání do hor. (Jan Evangelista Nečas)
  7. RADHOŠTSKÁ DUMA.*) (Svatopluk Čech)
  8. XVIII. (Rudolf Pokorný)
  9. V žaláři Jánošíkově. (Rudolf Pokorný)
  10. Vavro Brezula. (Rudolf Pokorný)