141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,

Jan Kollár

Často snad jen nářkem zníš a lkáním, Ty mé novostrunné varyto, Ač se co v mých ňádřích ukryto Pilně jiným vytajiti chráním; Nebo srdce dlouhých roků dbáním Od ran starých není obmyto, I když jizva mizí tudyto, Jinde zniká s větším sužováním: Kvěltež tedy hlaholové mladí, Byť svět i lál vaší žalobě, Co sem ztratil, on mi nenahradí; Potom když ji, zbaven všeho trudu, V ohvězděné uzřím podobě, Slast a rozkoš věčně pěti budu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

359. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Epistola. (Augustin Eugen Mužík)
  2. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  3. Naučení. (Josef Uhlíř)
  4. 39 Napsal jsem už veršů mnoho, (Jan Evangelista Nečas)
  5. STRACH. (Antonín Klášterský)
  6. PŘÍTEL? (Božena Benešová)
  7. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní. (Jaroslav Vrchlický)
  8. III. (Vzývání) (Richard Weiner)
  9. Metamorphosy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ... (Ladislav Linhart)