105. Jestli jen to básnířstvím se volá,

Jan Kollár

Jestli jen to básnířstvím se volá, Co lež, výmyslek a třeštivost, Tak mně nepatří ta poctivost, Nebo cizá jest mi tato škola; Co já básním, to jest pravda holá, Kterou vede jasná střízlivost, Ne cit prázný, aneb horlivost, Kterou zažhnou obraznosti kola: Básně mé jsou téměř ukazadla Jen, a suché těch krás rejstříky, Jejichž v oči skutečnost mi padla; Kdybych zpíval podle obyčeje, Hymny mohliby mé veršíky, A mé znělky býti Epopeje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

33. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  2. XIX. Jsem-li syn neb cizím Apollinu, (Jan Neruda)
  3. Mladý básník. (Emanuel Züngel)
  4. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZÁKEŘNÁ VLNA (Rudolf Medek)
  6. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM. (Bohuslav Květ)
  7. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  8. POMSTA. (Antonín Klášterský)
  9. Úvod. (Jan Pravoslav Koubek)
  10. Po lektuře Goetheho. (Jaroslav Vrchlický)