243. Když sem já sám v sobě toto říkal

Jan Kollár

Když sem já sám v sobě toto říkal V soumrak při Jezerce studnici, Holoubek mne v sejčka kuklici Šustem křídel ze sna toho zmykal; Strašně, jakby příval z tuče stříkal, Letěl k staroměské radnici, A tu k rozloučení na špici Dvadcet sedem kráte zakuvikal: Šíře dále ku slyšení byla Ona smutných zvuků písnička, Až i zmatek živlů způsobila; Vicher dul a země v třesu vyla Tak, že ve Vídni tím hlavička Štěpánské se věže nakřivila.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

489. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. První kapitola. (Josef František Karas)
  2. NÁLADA Z DÁVNA. (Karel Červinka)
  3. KARNEVAL DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Vzpomínka. (Bohdan Kaminský)
  5. Říjen na moři. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SEN NAD DUNAJEM. (Irma Geisslová)
  7. MATKA. (Antonín Klášterský)
  8. XIII MUSA (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Bratr klášterník. (Adolf Heyduk)
  10. A JEŠTĚ TANEČEK. (Karel Červinka)