345. Ač už dnů mi smutně proplakaných

Jan Kollár

Ač už dnů mi smutně proplakaných Množství způsobila veliké, A sám osud světy toliké Verhol mezi sardce milovaných; Předce posud žije v nepřervaných Svazcích bez proměny všeliké, Vždy se jako dítě zlozvyké Pěstuji jen v ranách od Ní daných: Ač můj život strastmi moří všemi, Sliby proměnivši v nálezy, V Nebojši a v Daliborku zemi; Zkouška ta mne předce nepohnula, Ještě líbám onny řetězy, Ve které mne ruka Její vkula.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

369. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. * * * Viď, za ruce se vezmem potichu (Bohuslav Květ)
  2. BOLUMÍŘE. (Josef Václav Frič)
  3. Chvíle té se nejvíc lekám (Marie Čacká)
  4. IX Je škoda dnů. Je škoda života. (Viktor Dyk)
  5. XXVII. Dobré zoufalství. (Václav Pok Poděbradský)
  6. 377. Zahořekol sem se snad tisíckráte, (Jan Kollár)
  7. Klam. (Antonín Sova)
  8. 368. Nač pak já mám proti ukrutenství (Jan Kollár)
  9. 3. Nehýřil sem, nelakotil, nepil, (Jan Kollár)
  10. Vzpomeňte si, moje duše, (Jiřík Luděk Moravský)