391. Na hranicech Nebeslavska teče

Jan Kollár

Na hranicech Nebeslavska teče Řeka Lethe čili Zábuda, Jejíž pitím, čudo nad čuda! Všecka mizí zemnatost i péče; Každý stín z ní nade břehem kleče Pije, a ai časná nerůda, Bolest, zármutek i ostuda Na věky se z příchozníků zvleče: Proto, jako ze stromův když v lese Listí na zem padá v jeseni, Duchů slavských množství sem se nese; Aby křivdy pozapomínali, Zvláště ty, co jejich plemeni Maďaři a Němci činívali.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

24. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  2. Jeřábi Ibykovi. (Simeon Karel Macháček)
  3. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  4. 596. Na poverchu cest a u chodníků (Jan Kollár)
  5. Na Zasáví. (Karel Alois Vinařický)
  6. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, (Jan Kollár)
  7. 46. Jeseň přišla, ba již přišla zima, (František Sušil)
  8. 266. Co to za div nad Dunajem vstává, (Jan Kollár)
  9. Dub (Stanislav Kostka Neumann)
  10. 150. Pokud on se na té cestě bavil, (Jan Kollár)