437. Když tu toho noha moje nechá,

Jan Kollár

Když tu toho noha moje nechá, Asi na hození kaménka Stojí s mečem v ňádřích dívenka, Tak že v úžas má se mění těcha; Kdo jest tato nešťastná a plechá Mladice, dím, asnad Slovenka? „Maďarka to z Jagru, milenka Telafouza, vůdce v Uhřích, Čecha“; My hned paloš z ní sme vytasily, Potom páchnidly a oleji, Vodkami a mastmi posilnily; Thisbe ta se Slávy hodnou stala Tím, že syna Slávy vroucněji Než svůj vlastní život milovala.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

116. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 578. Čekáš, proč ti los až po tu chvíli, (Jan Kollár)
  2. 588. Z temena zas toho Čimborasa (Jan Kollár)
  3. 579. Při té práci javše slovenského (Jan Kollár)
  4. SLOVÁKŮM. (Adolf Heyduk)
  5. Chvíle kosby. (Adolf Heyduk)
  6. 581. „Čakajte ma! čakalalalajte! (Jan Kollár)
  7. O jak jsem nahrblý juž. (Josef Holý)
  8. Úkryt. (Adolf Heyduk)
  9. Přijdou chvíle a pak časy. (Adolf Heyduk)
  10. V Budapešti líp. (Adolf Heyduk)